ZÍSKEJTE SLEVU 5 % NA 1. NÁKUP stačí se registrovat

5 BMW formule1

Toto je pět nejlepších závodních vozů BMW: Od závodního cesťáku po monopost F

BMW 3.0 CSL Group 2 Rally  

BMW vytvořilo v letech 1968 až 1975 špičkové kupé známé jako řada E9. Vyvinula se z modelů 2000 C a CS, které měly neobvykle zakřivenou příď. V letech 1970-1975 se kromě variant 2800 CS, 3.0 CS a CSi vyráběla také řada vozů známá jako 3.0 CSL. „Leicht“ neboli lehká hmotnost byla zastoupena písmenem "L". Tomu odpovídaly i boční dveře a kapota, které automobilka vyráběla z hliníkových slitin. Byly však zavedeny i další techniky snižující hmotnost, včetně použití plexiskla, tenčího skla a pokročilejší ochrany proti korozi. To je také důvod, proč CSL standardně rezavěla rychleji než verze CS a CSi.

Model CSL byl vytvořen především pro homologaci související se závody. Ačkoli se zde sériový vůz nikdy neprodával, BMW jej přihlásilo do prestižní kategorie IMSA GT Championship. Vůz poměrně úspěšně jezdil v evropském šampionátu cestovních vozů, ale až v sezóně 1975. Vozidlo nakonec startovalo v evropských závodech až do začátku 80. let, kdy jeho místo zaujala řada 6 (E24).

Konstrukce vozu

Model 1972.8 CSL byl homologační speciál vytvořený pro tento automobil, aby se kvalifikoval do mistrovství Evropy cestovních automobilů. Bylo vyrobeno 1.265 kusů.

Na rozdíl od dřívějších označení BMW, kde písmeno "L" znamenalo lang (dlouhý), znamenalo toto "L" leicht (lehký). Konstrukce karoserie jednotky byla odlehčena použitím tenčí oceli, odstraněním obložení a zvukové izolace, použitím hliníkové slitiny na dveře, kapotu a víko zavazadlového prostoru a použitím Perspexu na boční okna. 500 vozů CSL 3.0 exportovaných do Velké Británie si importér prosadil zachování zvukové izolace, elektronických oken a nárazníků E9, proto nebyly tak lehké jako ostatní. Ve Spojených státech se model CSL nenabízel k prodeji. 

Výkon a závody

Původně používal stejný motor jako 3.0 CS, 3.0 CSL dostal velmi malý nárůst zdvihového objemu na 3,003 ccm, zvýšením vrtání motoru o čtvrtinu milimetru na 89,25 mm. Aby mohl model CSL soutěžit v závodní kategorii "nad tři litry", která závodním vozům povolovala určité zvětšení zdvihového objemu, došlo k tomu v srpnu 1972. Tato finální podoba 3.0 CSL byla homologována v červenci 1973 spolu s aerodynamickým balíčkem zahrnujícím velkou vzduchovou přehradu, krátká žebra podél předních blatníků, spoiler nad a za odtokovou hranou střechy a vysoké zadní křídlo.

Přestože se po zakoupení vozu ukládaly do zavazadlového prostoru k montáži, zadní křídla se v továrně nemontovala. Bylo toho dosaženo, protože použití křídel na německých dálnicích bylo zakázáno. Závodní CSL dostal díky své rozsáhlé aerodynamické sadě přezdívku "Batmobil". 

V letech 1973 až 1979 vyhráli jezdci CSL šestkrát mistrovství jezdců ve skupině 2 mistrovství Evropy cestovních vozů. Kromě toho se CSL v roce 1976 zúčastnil mistrovství světa značek pod názvem Group 5 Special Production a vyhrál tři kola. Ve specifikaci FIA Group 4 soutěžily po boku závodních verzí vozů Porsche 911 a Ford Capri, a to s určitými úspěchy, zejména když je řídil Hans-Joachim Stuck.

BMW M5 Bridgestone Supercar 

BMW M5 E34 je ve své sériové verzi známým automobilem. Jeho závodní podoba je však široké veřejnosti méně známá. Mezi nadšenci je tento vůz s oblibou označován jako M5 „Supercar“. Z technického hlediska samozřejmě vychází ze sériového modelu M5 E34 s karoserií sedan. Toto BMW vyhrálo v letech 1994 a 1995 šampionát Bridgestone Super Championship.

BMW M5 IMSA Bridgestone Supercar Championship dvojnásobný šampion. "Supercar" M5, jak jej znají nadšenci, byl skutečným zabijáckým gigantem na poli čistě sportovních vozů, který vyhrál oba šampionáty v 5. sezóně a v roce 1994. Vycházel z druhé generace sedanu M34.

Vůz M1995, který řídil David Donohue, poháněl vysoce vyspělý řadový pětiválec o výkonu 450 koní, který během 6. sezóny neměl jediný mechanický problém. Následující citát použitý v reklamě BMW na počest vítězství v šampionátu v roce 1994: "IMSA Supercar Champion 1994 má něco, co exotická Ferrari, Lotus a Porsche nemají. Čtyři dveře. BMW M1994 Sedan má ovšem také jednu trofej.

Formule 1 BMW Williams FW22

Dotyčný vůz byl navržen pro pro sezónu závodu Formule 1. Kromě toho představuje začátek spolupráce mezi týmem Franka Williamse a dodavatelem motorů BMW. V souvislosti s tímto dostaly monoposty Williams nový barvený nátěr vyvedený v modro-bílé kombinaci. Člen výkonného výboru BMW Wolfgang Ziebart představil nové barvy automobilů veřejnosti 10. ledna v Mnichově. O dva týdny později, 24. ledna, proběhl první test na okruhu Circuit de Catalunya v Barceloně. Majitel týmu Frank Williams současně odhalil novou dvojici šasi a jezdců Ralf Schumacher a Jenson Button.

Cílem nového vozu bylo podle šéfa vývoje Gavina Fishera klást důraz spíše na inteligentní pokrok než na revoluci. Geoff Willis, hlavní aerodynamik, poznamenal, že aerodynamika sice vychází z předchozího modelu, ale může být vylepšena několika testy v aerodynamickém tunelu. Doufali jsme, že se nám podaří dohnat nejlepší týmy na okruzích, kde je výhodou velký přítlak, což byl v předchozím roce větší problém. 

Závody na okruzích

Automobil měl potenciál. Ralf Schumacher zahájil sezónu třetím místem ve Velké ceně Austrálie a v průběhu roku získal řadu dalších bodů.

Jenson Button skončil ve Velké ceně Brazílie sedmý, zatímco David Coulthard, který skončil druhý, byl diskvalifikován za příliš nízké přední křídlo. Button se díky tomu vyšplhal na šesté místo a ve svých 22 letech získal první body do mistrovství světa. Ve Velké ceně Belgie obsadil Schumacher třetí místo.

Při Velké ceně Itálie si tuto pozici naposledy udržel. Z technického hlediska byl automobil velmi úspěšný. Tvrdilo se, že aerodynamika a výkon motoru jsou kompatibilní. Ralf Schumacher skončil na třetím místě ve Velké ceně Austrálie, což svědčí o počátečním úspěchu vozu a týmu. Oba jezdci získali body ve druhém závodě, v němž vůz startoval, společně s Michaelem Schumacherem a Jensonem Buttonem.

Posledně jmenovaný jezdec byl tehdy nejmladším jezdcem, který získal bodové ocenění. V dalším závodě, třetím v sezóně, se již vozu tolik nedařilo. Podle některých zpráv byl vývoj uspěchaný. Problémy měly i nové motory BMW, protože nebyly důkladně otestovány. Když byl vůz v roce 2000 představen, byl novým šéfem týmu jmenován Gerhard Berger, známý závodník Formule 1.

BMW M3 GT2 

BMW M3 GT2 vzniklo po dvouleté pauze s cílem vrátit se v roce 2009 do americké série LeMans. Vůz vyhrál sedm z celkem 38 závodů, které se konaly. Vůz startoval pod vlajkou týmu Rahal Letterman Lanigan Racing.

Přestože má v názvu "M3", je zřejmé, že toto zařazení má s produkční podobou vozu jen velmi málo společného. Poháněn je osmiválcovým motorem o objemu 4.000 cm3 a je jedinečný. Výkon 343 až 373 kW závisel na použití restriktoru v sání. Verze GT3 dostala zvětšený motor o objemu 4,4 litru.

BMW Z4 GTE 

Závodní speciál Z4 GTE nahradil v sezóně 2013 americké Le Mans Series výše uvedený vůz M3 GT2. V roce 2012 byl zahájen vývoj tohoto vozu v divizi BMW Motorsport. Technicky vycházel z modelu Z4, ale automobil dělá několik věcí jinak. Motor o objemu 4,4 litru byl odvozen z modelu M3 GT3 a podle aktuálních informací dosahuje výkonu přibližně 500 koní (367 kW). Maximální otáčky činí v závislosti na typu vozu 9.000, respektive 7.500 za minutu. Tento rozdíl prý vyplývá z odlišné aerodynamiky obou zástupců.

Vůz si svůj debut odbyl v americké 12hodinovce v Sebringu, a sice za tým Rahal Letterman Lanigan Racing. Již po třech hodinách jízdy však měly oba vozy v prvním závodě problémy se zavěšením kol. Poté zaostaly za vedoucím vozem o tři až pět kol. Přestože vůz vynikal skvělými jízdními vlastnostmi v zatáčkách, na rovinkách za svými nejlepšími soupeři zaostával. Automobil se umístil na prvním místě až ve Velké ceně Long Beach. Jezdci byli Maxime Martin a Bill Auberlen.